|
|
Use of Hsp90 as a target of biological therapy of tumors
Bednárová, Kristína ; Bouchalová,, Pavla (oponent) ; Müller, Petr (vedoucí práce)
Antibody-drug conjugates (ADCs) represent a relatively new class of highly potent anti-tumor drugs. Thanks to highly specific monoclonal antibodies, ADCs are able to deliver a cytotoxic payload directly to tumor cells and thus minimize damage to healthy cells. Therapeutic efficacy depends on the selection of an appropriate antigen that undergoes internalization upon conjugate binding. For this project, pro-oncogenic Hsp90 and c-Met were selected as potential targets. Hsp90 is a molecular chaperone that is overexpressed in tumor cells and, in addition, can be translocated to the membrane of these cells. Overexpressed Hsp90 contributes to angiogenesis, tumor cell motility or metastasis. C-Met is a receptor tyrosine kinase that plays a central role in epithelial morphogenesis and malignant transformation. Its increased activity induces pathways responsible for the proliferation, invasion and migration of malignant cells. The aim of the diploma thesis was to study the potential use of antibodies with anti-Hsp90 and anti-c-Met activities in anti-tumor therapy. The experimental part involved the purification of the EEV1-2.1 antibody with anti-Hsp90 activity and its subsequent characterization. Furthermore, it included the characterization and selection of anti-c-Met antibody clones. It was also focused on selection and optimization of the right conjugation strategy. The activity of the antibodies and their conjugates was examined by fluorescence microscopy and flow cytometry. In vivo experiments were further aimed at verifying the efficacy of ADC by monitoring the rate of inhibition of proliferation of selected tumor cell lines. The results revealed that the EEV1 antibody does not enter the cells specifically by antigen-mediated way, and is therefore not suitable for use in conjugation with a cytostatic drug. On the other hand, anti-c-Met antibody ADC conjugates exhibit high affinity for native antigen, internalization through antigen binding, and additionally inhibited proliferation of c-Met overexpressing OE33 cells.
|
|
|
Terapeutické monoklonální protilátky v nádorovém léčbě
Danišová, Terezie
Terapie monoklonálními protilátkami se v posledních letech využívá v klinice stále častěji. Léčba na nich založená má od klasických léčebných postupů, jako je chemoterapie, velkou škálu výhod, mezi které patří například slabší vedlejší účinky. Jejich největší předností je specifita pouze k nádorovým buňkám, nepoškozují okolní zdravé buňky. Záměrem této kompilační práce je shrnout a představit molekulární podstatu vzniku nádorů a procesy, které monoklonální protilátky potlačují, popřípadě stimulují a přispívají tak k zastavení progrese nádoru. Tato kompilační práce podává základní literární přehled o karcinogenezi na molekulární úrovni, jejíž porozumění je nezbytné pro pochopení principů, na kterých fungují monoklonální protilátky, tato práce se v pozdějších kapitolách věnuje monoklonálním protilátkám, mechanismu jejich účinku a technikám jejich produkce.
|
|
|
NMDA receptors outside CNS and their subunit composition
Hotovec, Matěj ; Kolcheva, Marharyta (vedoucí práce) ; Horáková, Olga (oponent)
N-Methyl-D-Aspartátové receptory (NMDAR) jsou typem ionotroního glutamátového receptoru, který je široce přítomen v centrální nervové soustavě a v menším množství i v jiných částech těla, včetně gastrointestinálního traktu. NMDAR hrají klíčovou roli v různých fyziologických a patologických procesech v CNS, včetně synaptické plasticity, učení a paměti a excito-toxického poškození. Role NMDAR mimo CNS je stále předmětem výzkumu. Tato diplomová práce si klade za cíl potvrdit přítomnost NMDAR v gastrointestinálním traktu a jejich podjednotkové složení. Modulátory specifické pro podjednotky NMDAR prokázaly účinek na spontánní fázickou aktivitu ilea, což nepřímo potvrzuje přítomnost podjednotek GluN1, GluN2A-D a GluN3. Pokus o přímý důkaz o expresi proteinů pomocí imunoznačení monoklonálními protilátkami proti podjednotkám NMDAR nebyl úspěšný.
|
|
|
Sledování pacientů po podání COVID-19 monoklonálních protilátek
Minaříková, Jiřina ; Zimčíková, Eva (vedoucí práce) ; Hendrychová, Tereza (oponent)
Sledování pacientů po podání COVID-19 monoklonálních protilátek Autor: Jiřina Minaříková Vedoucí práce: PharmDr. Eva Zimčíková, Ph.D. Konzultant: PharmDr. Petra Rozsívalová Univerzita Karlova v Praze, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové, Katedra sociální a klinické farmacie Klíčová slova: COVID-19, koronavirus, monoklonální protilátky, casirivimab a imdevimab, REGN-COV2 Úvod: V době vrcholící pandemie COVID-19 varianty delta se monoklonální protilátky (MPRO) staly zásadní možností léčby u SARS-CoV-2 pozitivních ambulantních pacientů s vysokým rizikem progrese do závažné formy onemocnění. Casivirimab a imdevimab (C/I) byly používány jako neregistrovaný léčivý přípravek REGN-COV2 na základě dočasného povolení k nouzovému použití (EUA) Evropskou lékovou agenturou. Pro použití C/I v populaci nebylo mnoho údajů o bezpečnosti a účinnosti nad rámec klinických hodnocení. Cíl: Cílem studie bylo popsat bezpečnost léčivého přípravku REGN-COV2 a vývoj nálože symptomů vnímanou samotnými pacienty během 90 dnů od podání infuze C/I. Metodika: Prospektivní multicentrická studie SARS-CoV-2 pozitivních ambulantních pacientů s vysokým rizikem závažné progrese COVID-19 (definovaná kritéria v rámci povolení EUA pro ambulantní podání C/I) probíhala od září 2021 do dubna 2022 ve třech fakultních nemocnicích v České...
|
|
|
Strukturní analýza interakčního rozhraní mezi protilátkou a proteinovým epitopem
Moravec, Jan ; Krejčíř, Radovan (oponent) ; Müller,, Petr (vedoucí práce)
Diplomová práce se zabývá studiem myší monoklonální protilátky EEV1-2.1, která byla vytvořena v laboratořích RECAMO imunizací myši proteinem Hsp90 a následnou fúzí splenocytů s myší myelomovou linii. Teoretická část této práce se zaměřuje především na studium protilátek, zejména jejich struktury, genetiky a popis monoklonálních protilátek. V této části práce lze dále najít průřez moderními biotechnologickými trendy, které jsou v současné době používány k produkci protilátek. Dále jsou popsány CHO buňky a tetracyklinové inducibilní systémy. Cílem diplomové práce bylo charakterizovat zmíněnou protilátku. Pomocí bioinformatických metod a predikčních softwarů predikovat a popsat její strukturu, především potom analyzovat hypervariabilní CDR oblasti. Dalším cílem bylo pomocí metody Gateway klonovat lehký a těžký řetězec protilátky. Finálním krokem bylo vytvoření tetracyklinového inducibilního systému pro efektivní produkci samotné protilátky. Experimentální část práce se úvodem zabývá izolací RNA sekvence protilátky pomocí komerčních kitů. Dále je popsána metoda amplifikace dané sekvence pomocí PCR s reverzní transkripcí. Následuje popis metody Gateway klonování, která umožňuje pohodlné vložení vybraného genu do cílového vektoru. Objasněny jsou též základní bioinformatické metody použité ke studiu struktury protilátek a také predikce komplexnější 3D struktury protilátky včetně možných interakcí s proteinem HSP90. V této části lze najít popis metod transfekce ExpiCHO buněk a inducibilní produkce protilátky využívající tetracyklinový inducibilní systém. Diplomová práce vedla k úspěšnému naklonování lehkého a těžkého řetězce protilátky a následnému vložení expresního vektoru do produkčních ExpiCHO buněk. Expresní systém na bázi indukce přídavkem doxycyklinu byl poté úspěšně testován několika metodami a výsledky ukazují, že je inducibilní systém nejen funkční, ale může dokonce vést ke zvýšené produkci monoklonální protilátky oproti konvenčním metodám.
|
|
| |
|
|
Protilátky v terapii klíšťové encefalitidy
NEDVĚDOVÁ, Lenka
Klíšťová encefalitida (TBE) je závažné život ohrožující onemocnění způsobené virem klíšťové encefalitidy. Terapie onemocnění je založena na nespecifické terapii podáváním protizánětlivých léků nebo IVIg preparátů (obsahující nespecifické imunoglobuliny). Aplikace nespecifických imunoglobulinů však představuje určité riziko - především rozvoj protilátkami zesílenou infektivitu. Vyvinuli jsme a charakterizovali monoklonální protilátky, které cílí na nestrukturní protein NS1 a posoudili jeho potenciál pro diagnostiku a terapii KE.
|
|
|
Use of Hsp90 as a target of biological therapy of tumors
Bednárová, Kristína ; Bouchalová,, Pavla (oponent) ; Müller, Petr (vedoucí práce)
Antibody-drug conjugates (ADCs) represent a relatively new class of highly potent anti-tumor drugs. Thanks to highly specific monoclonal antibodies, ADCs are able to deliver a cytotoxic payload directly to tumor cells and thus minimize damage to healthy cells. Therapeutic efficacy depends on the selection of an appropriate antigen that undergoes internalization upon conjugate binding. For this project, pro-oncogenic Hsp90 and c-Met were selected as potential targets. Hsp90 is a molecular chaperone that is overexpressed in tumor cells and, in addition, can be translocated to the membrane of these cells. Overexpressed Hsp90 contributes to angiogenesis, tumor cell motility or metastasis. C-Met is a receptor tyrosine kinase that plays a central role in epithelial morphogenesis and malignant transformation. Its increased activity induces pathways responsible for the proliferation, invasion and migration of malignant cells. The aim of the diploma thesis was to study the potential use of antibodies with anti-Hsp90 and anti-c-Met activities in anti-tumor therapy. The experimental part involved the purification of the EEV1-2.1 antibody with anti-Hsp90 activity and its subsequent characterization. Furthermore, it included the characterization and selection of anti-c-Met antibody clones. It was also focused on selection and optimization of the right conjugation strategy. The activity of the antibodies and their conjugates was examined by fluorescence microscopy and flow cytometry. In vivo experiments were further aimed at verifying the efficacy of ADC by monitoring the rate of inhibition of proliferation of selected tumor cell lines. The results revealed that the EEV1 antibody does not enter the cells specifically by antigen-mediated way, and is therefore not suitable for use in conjugation with a cytostatic drug. On the other hand, anti-c-Met antibody ADC conjugates exhibit high affinity for native antigen, internalization through antigen binding, and additionally inhibited proliferation of c-Met overexpressing OE33 cells.
|
|
|
Možnosti studia (charakterizace) hemocytů měkkýšů
Jindrová, Zuzana ; Horák, Petr (vedoucí práce) ; Skála, Vladimír (oponent)
Hemocyty jsou hlavní imunitní buňky bezobratlých organismů, tedy i měkkýšů. Liší se mezi sebou jak v morfologii, tak i ve svých funkcích. Dva základní všeobecně uznávané morfologické typy, granulocyty a hyalinocyty, se odlišují mírou fagocytózy a enkapsulace, produkcí kyslíkových radikálů a oxidu dusnatého nebo přítomností některých enzymů. Existuje řada metod, pomocí kterých se hemocyty charakterizují. Mikroskopie slouží primárně ke studiu jejich morfologie. Jemné detaily v antigenním složení povrchových struktur je možné rozeznat monoklonálními protilátkami nebo lektinovými sondami. Na základě granularity a velikosti buňky se hemocyty dělí pomocí gradientové centrifugace nebo průtokové cytometrie. Produkce oxidu dusnatého a kyslíkových radikálů se sleduje dodáním vhodného substrátu, který po reakci s radikálem mění své vlastnosti. Může začít fluorescenčně zářit, změnit absorbanci roztoku nebo vytvořit viditelnou sraženinu. Další možností je využití chemiluminiscence. Cílem studia hemocytů je objasnit interakci mezi měkkýšem a jeho patogenem. 1
|
|
|
Nové směry ve vakcinaci proti HIV
Dobiášová, Julie ; Drda Morávková, Alena (vedoucí práce) ; Strachotová, Dita (oponent)
A B S T R A K T Většina dosavadních vakcín je založena na podání usmrceného viru do těla hostitele. Po vytvoření imunitní odpovědi a imunitní paměti je organismus schopen se s případnou infekcí patogenem lépe vyrovnat. V případě HIV se ovšem nedaří vyrobit vakcínu, která by byla schopna očkovaného jedince před následnou infekcí ochránit. Virus HIV napadá CD4+ buňky a ničí imunitní systém. Rychlost jeho replikace je vysoká a odolává všem dosavadním antivirotikům a také buňkám, zprostředkující imunitní odpověď. Navíc virus perzistuje v buňkách v podobě provirové DNA. Pro úspěšnou vakcinaci proti HIV je vytvářena celá řada nových vakcín a vakcinačních postupů. Jednou z možností je využití rekombinantních virových glykoproteinů, které jsou včleněny do membrány viru HIV, které by měly vyvolat v očkovaném organismu tvorbu neutralizačních protilátek. Některé nové modely vakcín se zaměřují ne na virus samotný ale na omezení HIV infekce tím, že ničí infikované buňky prostřednictvím apoptózy, nebo vylučováním cytokinů. Použití plazmidové DNA spolu s rekombinantním vektorem se zdá jako neperspektivnější možnost pro vývoj vakcíny proti HIV. Bohužel tradiční ani nové modely vakcín prozatím nezajistili kompetitivní odpověď imunitního systému proti viru HIV.
|
host ::
RSS.